SPOJOVACÍ UZEL SOKOLA DĄBROWA
Obec Sokola Dąbrowa leží asi 5km v týlu pevnostní linie MRU. Ale i tato poměrně vzdálená lokalita má úzkou návaznost na masivní „panzerwerky“. Při průzkumu v červenci 2012 se zde podařilo p. Petru Suchánkovi nalézt budovy bývalého spojovacího uzlu. Důkazem spojitosti s MRU je napojení na pevnostní telefonní síť. Kabel z prefabrikované studny ležící vně kůlny byl vykopán dle pamětníků někdy v r.1960, Díky vstřícnosti současných majitelů nám bylo umožněno provést podrobný průzkum včetně proměření a fotografické dokumentace.
Na konci války postupující Rudá armáda likvidovala veškeré stavby sloužící německé armádě. Obytné budovy byly vypáleny a bunkry odstřeleny. Stanoviště v Sokole Dabrowe zřejmě nebylo díky svému maskování objeveno a tak se dočkalo dnešních dnů.
Vlastní komplex se skládá z několika budov. V jedné, kde byla pravděpodobně ústředna, se ve sklepě dochovala svorkovnice s třemi kabely. Další dvojitá budova byly asi ubikace a sklady. Dlouhá stodola ve tvaru L, která tvořila téměř dvě strany hranice komplexu, ukrývala pravděpodobně kuchyň a v suterénu zřejmě umývárny. V dalších prostorách možná byly další sklady. Unikátem je ale dochované bojové stanoviště na rohu této kůlny.
Do objektu se vstupuje uvnitř stodoly po několika schodech. Vchod do objektu uzavíraly dveře otvírající se směrem ven. V případě zřícení stodoly to nebylo zrovna šťastné řešení. Podle zachovaných závěsů se ale pravděpodobně jednalo jen o jednoduché, asi dřevěné dveře zajišťované zástrčkou. V takovém případě by sekera už umožnila osádce únik. Vlastní objekt je třístřílňový v odolnosti D. Díky zachovalosti stavby sice není patrná armatura v betonu, ale lze ji předpokládat. Tloušťka stěn se pohybuje mezi 40-60cm. Strop kryje ocelový vlnitý plech. Ten je rozdělen do dvou polí s různým směrem „vln“. Dělicí čára je mezi levou a střední střílnou. Zde obě pole vlnitého plechu zapadají do nosníku tvořeného dvěma profily „U“ svařenými stojinami k sobě. Palebné pozice byly chráněny pancéřovou deskou 422P01, po které se ale dochoval jen otisk ve stěně a kotvicí šrouby. Zajímavé jsou svisle umístěné kolejnice pod každou deskou, které pravděpodobně sloužily k jejímu ustavení při betonáži. Ozuby střílen jsou vymodelovány z betonu. Dnes jsou „zabedněny“ zvenku deskami, zevnitř polystyrénem a prostor mezi je vyplněn izolační pěnou. Proto bohužel nebylo možné zjistit tvar středu ozubů a ani tloušťku stěny. V podlaze před každou střílnou jsou 4 kapsy svědčící o kotvení střeleckého stolku. Jinak v interiéru stopy po dalším vybavení nenajdeme. Podle všeho zde nebylo zavedeno ani elektrické osvětlení ventilace. Ve stěnách nejsou žádné prostupy a v podlaze žlábky nebo jímky na vysráženou vodu.
Zvenku byl objekt velmi dobře maskován jako součást stodoly. Při betonáži bylo do stěn osazeno několik vodorovných lišt. Ty posloužily k přibití svislých prken. Pod ozuby střílen se dochovaly závěsy svědčící o umístění vyklápěcích okenic, zřejmě opět tvořených svislými prkny na rámu. Nad stropem nechyběla dřevěná stříška krytá lepenkou. Celek nemusel ani ze vzdálenosti několika desítek metrů působit podezřele-až do odklopení okenic.
Palebný sektor objektu je asi 180°. Bylo tak možno postřelovat celý prostor od silnice vedoucí ze severovýchodu od Bledzewa až po silnici z jihovýchodu od Goruńska.
PRAMENY:
-vlastní průzkum 7/2012 a 8/2012
